Hynek Bočan: Český čert je nástrojem spravedlnosti

Za svůj život jste přebíral na pódiu mnoho cen včetně Českého lva. S jakými pocity si přijedete do Zlína převzít ocenění za celoživotní tvorbu pro děti a mládež Zlatý střevíček? Bude tato zlínská cena pro vás něčím specifická?

Specifičnost tkví v tom, že je to právě zlínský festival, který se věnuje tvorbě filmu pro děti a mládež. A dostat cenu za celoživotní tvorbu právě zde je výjimečné a navíc se to také z pochopitelných důvodů nemůže opakovat, dochází k tomu jen jedenkrát v životě. Je to veliká radost.

V roce 2021 dostal Zlatý střevíček Ondřej Vetchý, o rok později Karel Heřmánek, letos vy. A všechny vás pojí i pohádka S čerty nejsou žerty. Takže se na ni nejde nezeptat. Napadlo vás při jejím natáčení, že vzniká něco tak mimořádného?

Snahu natočit mimořádný film jsem měl vždy - a je pravda, že po každé se to nemusí povést. Pohádku S čerty nejsou žerty jsme natáčeli v období velmi tuhé "normalizace " a ostré cenzury. Byl to právě žánr pohádky, který nám umožnil vyjádřit se nekompromisně o tom, že nespravedlnost a zlo má být potrestáno a dobro má zvítězit. I to, společně s kvalitním scénářem, přispělo k tomu, s jakou chutí, radostí a energií všichni herci vytvářeli své role. To vše se projevovalo už při natáčení a odrazilo se to v konečném výsledku.

Už téměř 40 let právem patří tato pohádka do zlatého fondu české kinematografie a baví malé i velké diváky dodnes. Jaká je vaše nejoblíbenější scéna a nejoblíbenější hláška?

Asi nejslavnější hláškou je ta "Spadlo ti to, Máchale!" a "Je to rebel!"

Dnes je velmi oblíbené točit další díly úspěšných pohádek. Vy jste nikdy nekoketoval s myšlenkou natočit S čerty nejsou žerty 2?

Ne, nebylo co dodat.

Do pohádkového světa jste zabrousil naposledy v roce 2009 snímkem Láska rohatá. A opět jsou ústřední postavou čerti. Proč Češi podle vás tyto pohádkové bytosti milují?

To je moc hezká otázka, zasloužila by si delší rozbor. Čeští čerti jsou svým způsobem unikátní, odráží náš národní charakter, lidskou touhu po spravedlnosti. Český čert není zloduch (pokud se takový vyskytne, ne napálen, je neúspěšný ve svém konání), je vlastně nástrojem spravedlnosti.

Českou kinematografii jste ale obohatil celou řadou dalších filmových děl. Svatební cesta do Jiljí, Záhada hlavolamu, Zdivočelá země, Pasťák, Soukromá vichřice, Čest a sláva…Které z nich se vám nejvíce vrylo pod kůži? 

Nerad bych křivdil některému z mých "dětí". Omlouvám se, ale na tuto otázku neodpovím. Ale ty tituly by se daly spočítat na prstech jedné ruky.

Měl jste tu možnost spolupracovat s hereckými legendami. Blanka Bohdanová, Karel Hoger, Iva Janžurová, Josef Kemr a především Rudolf Hrušínský. Jaké to bylo získat si režisérskou autoritu u takových osobností? Jaká je vlastně ta klíčová režisérská vlastnost?

Pracovní setkání s největšími hereckými hvězdami bylo vždy velkou radostí, ale i poučením. Vždy šlo o spolupráci, založenou na vzájemné důvěře, proto nejdůležitější bylo jejich důvěru získat. Aby věřili, že mám jasný cíl a že ve společné práci k němu dojdeme.

Poslední film jste natočil v roce 2014, a teď už si užíváte zaslouženého odpočinku. Nechybí vám filmový plac?

Ano i ne. Spíše ne.

Jak vnímáte současnou kinematografii? Zaujal vás v posledních letech nějaký český  

film? A čím?

Nebudu jmenovat žádný konkrétní film, bylo by jich víc. Zaujala mě řada filmů. A řada ne.

Co byste doporučil dnešním mladým a začínajícím filmařům? Jakou radu byste jim dal?

Má rada zní: nejdříve ze všeho, se prosím snažte, osvojit si filmařské řemeslo. A snažte se oslovit diváka vlastním pohledem, názorem. Ne ho jen ohromit nebo děsit. A moc si přeji, aby se mladým filmařům dařilo. Určitě na to mají a je to v zájmu budoucnosti české kinematografie.