Strašák nebo pomocník? Naučte se říct gamingu ANO, radí odborníci
05. června 2024
Násilí, špatné známky, obezita, závislost. Důvodů, proč jsou online hry pro většinu rodičů strašákem, existuje celá řada. Jenže vyhlásit na ně embargo není řešení, upozorňují odborníci, kteří o digitální gramotnosti diskutovali na konferenci Média dětem.
Dnešní děti nerozlišují mezi kontaktem offline a online. Je pro ně přirozené povídat si s kamarádem na zastávce a potom pokračovat v komunikaci z autobusu online. Stejně jako odreagovat se na tabletu při hraní online her.
Podle výzkumů tíhnou ke gamingu především chlapci. Proč hrají?
Mají potřebu něco dokázat, jsou šťastní, když překonají další level, řeší úkoly a mohou rozhodovat sami o sobě, čemuž se při dnešní helikoptérové výchově nesmíme divit,
uvedla při festivalové besedě koordinátorka pro mediální gramotnost Rady pre mediálne služby Viktória Norisová.
Zmínila, že systém nekonečného odměňování a možnosti postupu často nutí děti hrát dál a čísla hovoří jasně: přibližně 16 % z nich už utratilo za videohry větší částky peněz, 13 % kvůli tomu bylo vystaveno sexuální tématice aspoň jednou za měsíc.
O nebezpečí jako takovém ale prý můžeme mluvit tehdy, když gaming znamená pro děti útěk – od problémů doma, ve škole, špatných známek, šikany nebo zneužívání. Ani tehdy z něj ale nemusí být „závislák“. Skutečně závislé je totiž na gamingu podle Viktórie Norisové pouze jedno procento dětí a týká se to hlavně těch, které často zůstávají doma napospas.
Jak z toho ven? Kromě vybalancování času, který děti u obrazovek stráví, hrají klíčovou roli potřeby dítěte a samozřejmě obsah.
Je nutné zbavit se předsudků, že online hry jsou jenom střílečky, ale vnímat je spíš jako prostředek relaxace a terapie, který umožní dětem vyzkoušet si v životě různé role a taky se vzdělávat,
radí Norisová.
Interaktivita, kreativita a strategické myšlení jsou dalšími důvody, proč říct gamingu ANO. Existují totiž dokonce i výzkumy, které tvrdí, že děti se špatnými známkami se díky hraní online her ve škole zlepšují.
Namísto diktátora by měl rodič podle odborníků působit proto spíš jako mediátor. Projevit zájem o koníček dětí, zkusit jej s nimi sdílet a třeba i nechat je spolurozhodnout o tom, kolik času a jak u monitorů denně stráví.
V rámci konferenčního bloku Děti bez hranic vystoupili ve středu další odborníci, například téma Ověřování věku uživatelů v online prostředí uvedla Vilma Hušková z Úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Ochranu nezletilých osob v online prostoru řešil Tomáš Ondrejka z Českého telekomunikačního úřadu.
