Young Star Anna Fialová: Příběh Ivety byl pro mě zlomový

Do Zlína na Zlín Film Festival letos dorazíte jako „Youngstar“, úspěšná mladá herečka s nastartovanou hereckou kariérou. Připadáte si tak? Jako hvězda? 

Jsem si vědomá toho, že mám krásnou práci a jsem za to moc vděčná a jsem šťastná za svou práci. Myslím, že jsem měla i velké štěstí. Moc si toho vážím a užívám si to. Ale že bych si přišla doslova jako hvězda, to upřímně ne.

V posledních dvou letech jdete z role do role, od dramat přes pohádku až po komedie. Kterou z rolí byste označila doposud za tu pro vás nejvýznamnější, která vás nejvíce posunula a proč?

Já bych řekla, že mě nejvíce posunují divadelní role. Mám ráda, jak se role opakují a já cítím na sobě při jednotlivých reprízách posun a vývoj a to je příjemné.

Co se týká filmových rolí, tak myslím, že pro mě byl zlomový příběh Ivety Bartošové, protože hrát někoho, kdo opravdu žil, a ještě takovým šíleným životem, byla pro mě velká výzva. Stejně tak mě formovala role ve filmu Christiana Schwochowa Je suis Karl.

Hrála jste v seriálu První republika i v části Hřebejkova Zahradnictví. Podle čeho si role vybíráte? Odmítla jste už někdy nějakou roli?

Ano, odmítla.. Klíčový je pro mě vždy scénář. Jako herečka v něj potřebuju mít důvěru. Pak také rozhoduje čas a vytíženost. Občas se v daný moment jednoduše necítím na to, abych v nějaké roli hrála.

Nelze se nezeptat na miniseriál Iveta a na vaši ústřední roli zpěvačky. 80. léta vás minula, jak moc byla pro vás tato role kvůli tomu náročná?

Příprava byla samozřejmě velmi důležitá. Ne kvůli těm osmdesátkám, ale jak jsem říkala, spíše kvůli tomu, že jsem hrála reálnou osobnost. Proto jsme se připravovala na to charakterové ztvárnění osobnosti a esence, kterou Iveta Bartošová vyzařovala. Sledovali jsem všechna videa s Ivetou, prošli jsme všechny materiály, které byly dostupné a hodně nám o ní povídal režisér a scénárista Michal Samir.

Znala jste do té doby nějaké písně Ivety Bartošové nebo Petra Sepešiho?

Písničky jsem víceméně znala, ale pořádně jsem je začala vnímat až při přípravách na natáčení. Připravovala nás skvělá profesorka a sbormistryně Pavla Fendrichová.

Ve filmu Banger jste si zahrála partnerku Adama Mišíka, který na festival také dorazí - jak se vám hrálo v tomto trochu temném prostředí a příběhu?

Já jsem ve filmu hrála Adamovu holku, která jako jde trošku mimo celý tento temný svět. Ale natáčení samotné byl strašně fajn, s Adamem Mišíkem i Adamem Sedlákem. Hlavně bylo zajímavé to natáčení na telefon. Za tu příležitost jsem ráda, až mě mrzelo, že jsem měla jen tři natáčecí dny.

Do vaší filmografie patří i nedávná pohádka Jak si nevzít princeznu, kde jste si zahrála rebelskou princeznu Josefínu. Jak se cítíte v roli princezen? Hrála jste si jako malá na princezny?

Ano, určitě jsem si hrála na princezny, ale myslím, že mnohem častěji na tajné agenty. Víc mě bavilo mít na sobě černé brýle a být špionem. Princezna Josefína také nebyla typická princezna a to mi vyhovovalo. Sama sebe bych si neuměla představit v roli klasické princezny, i když mám pohádky moc ráda.

V této pohádce hrají velkou roli kouzelné hodinky. Kdybyste se mohla doopravdy přesunout kamkoliv v čase, kam by to bylo?

Mít takový obraceč času, to je můj sen. Stejně jako umět létat. Bohužel nic z toho se asi nestane, ale cestování v čase by bylo úplně geniální. Já myslím, že bych se hodně vracela do dětství, abych si mohla víc užívat třeba u dědy a babičky, který už to nejsou. A nebo bych se znovu chtěla koukat na to, jak máma tancovala ve Švýcarsku. Nebo bych se vracela i do doby mého dospělejšího já.

Ještě nám prozraďte, jaká je vaše nejoblíbenější pohádka nebo dětský film, na kterém se třeba vyrůstala, která který patří jako k vašim srdcovým záležitostem?

Z těch českých pohádek miluju Jak se budí princezny, Ať žijí duchové a Tři oříšky pro Popelku. To jsou moje tři srdcové pohádky. A pak taky bezkonkurenční jsou pro mě staré disneyovky, na kterých jsem vyrostla. Miluju tu první animovanou Sněhurku, film Lady a Trump, Malá mořská víla nebo Mulan.