Young Star Filip Březina: Rolím princů se zatím vyhýbám

Do Zlína na letošní Zlín Film Festival letos dorazíte jako „Young Star“, mladá hvězda s úspěšně rozjetou kariérou. Připadáte si jako herecká hvězda?

Rozhodně ne a nemyslím si ani, že si tak někdy připadat budu. Tyhle věci jsou velmi pomíjivé. Popularita přijde, ale stejně tak může zase rychle odejít.

Máte za sebou velmi úspěšný rok. Diváci si vás užili v roli hlavního hrdiny poslední štědrovečerní pohádky, teď jste dojal Česko svojí titulní rolí v seriálu Smysl pro tumor. Na čem pracujete nyní?

To zatím nemůžu prozradit. V nejbližší době se ale moc těším na Letní shakespearovské slavnosti, kde budu hrát navarrského krále Ferdinanda v inscenaci Marná lásky snaha. A od září pak začínám zkoušet v Národním divadle.

Takže se přesunete z filmového placu spíše na divadelní prkna. 

Dalo by se to tak říct. Ale není to nijak cíleně. Přijímám vše tak, jak to ke mě přichází.  Samozřejmě pokud přijde nabídka na nějaký casting, tak se připravím a buď to to vyjde nebo ne. Za nějakým konkrétním cílem se ale neženu. Nechávám vše volně plynout.

Zastavme se chvilku u pohádek. Je pravda, že roli v pohádce Klíč svatého Petra jste přijal kvůli své babičce. Jak se babičce pohádka líbila?

Líbila se jí samozřejmě moc. Babička i celá moje rodina jsou moji skalní fanoušci a ti snad zklamaní ani nikdy nebudou. Na casting této pohádky jsem šel, až když jsem měl hotový seriál Smysl pro tumor. Babička mi totiž říkala, že by si moc přála, abych hrál i v nějaké pohádce. Já jsem se totiž do té doby pohádkám cíleně vyhýbal, protože jsem se nechtěl zapsat jako pohádkový princ. Ale pro ni jsem to udělal. Babička dostala pohádku jako vánoční dárek a společně jsme se na ni na Štědrý den koukali. A bylo to moc hezké.

Máte takový typický čertovský obličej, černé kudrnaté vlasy. Neláká vás role třeba nějakého pekelníka?

To právě nevím, jestli by babička byla s rolí čerta úplně spokojená (smích). Protože jí vždy vadilo, že hraju samé negativní a záporné postavy. Ona ve mě viděla spíš toho prince.

A kdyby teď přišla nabídka na roli prince, vzal byste ji?

Jen v případě, že by mě hodně zaujal scénář.

Co vy a pohádky? Máte je rád?

Já miluju hlavně animované pohádky a filmy. Myslím, že jsem viděl snad úplně všechny. Nejoblíbenější animovanou pohádkou je pro mě Na vlásku a samozřejmě Coco, kde jsou nádherné písničky a krásný příběh. Včera ráno jsem si třeba ke snídani pouštěl Tarzana od Disneyho s písničkami od Petra Muka. Rád si u pohádek i zazpívám.

Poprvé před kamerou jste se objevil už před třinácti lety v seriálu pro mladé. Jakou radu byste dal svému tehdejšímu mladšímu já?

Poradil bych si, abych se uklidnil, uvolnil se a zpomalil. A dal si na čas. Protože doteď  vždy všechno do sebe zaklaplo.

Ve vaší filmografii je i několik rolí záporáků. Jaké role se vám hrají líp? Negativní nebo ti klaďasové?

To je těžké říct. Protože jak člověk stárne a vyvíjí se, tak vlastně mění i názor na tuto otázku. Já jsem třeba nikdy nechtěl hrát Romea, protože jsem ho vnímal jako kluka, co se prostě zamiluje. A to je celé. Ale poslední dobou si říkám, že bych si ho vlastně rád zkusil zahrát.

Já jsem vždycky říkal, že záporné postavy jsou v něčem snazší, protože mají větší plochu a dají se v ní dělat herecky výraznější kontury.

A co role sportovní? Ve filmu Zátopek jste porazil samotného Zátopka, ve Zlatém podrazu zase hrajete talentovaného basketbalistu. Bolí tyto role? Předpokládám, že vyžadují intenzivní fyzický trénink.

Tyto role miluju, protože - za prvé miluju sport - a za druhé si můžu osvojit nějakou další dovednost a ještě za to dostanu zaplaceno. A to je skvělé. Takže klidně bych si někdy zahrál třeba hokejistu, abych se naučil hrát líp hokej.

A je nějaká role, kterou byste vyloženě odmítl, kdyby přišla?

Jediné, co zatím odmítám, tak jsou televizní nekonečné seriály. Ale třeba jednou přijde chvíle, kdy i tyto role přijmu. Jednu konkrétní roli, kterou bych odmítl, nemám, stejně jako nemám vysněnou roli. Jak jsem říkal - nechávám vše přirozeně plynout.

Nejde se nezeptat i na seriál Smysl pro tumor. Změnila vás nějak role Filipa Kaliny? Nebo váš pohled na svět?

Určitě ano. A to v tom smyslu, o kterém mluví všichni ti “hrdinové”, kteří rakovinu překonali. Člověk hodně věcí přehodnotí, promění se priority. Ale protože já jsem nemocí reálně neprošel, tak se to pomalu časem vytrácí. Proto je důležité si to neustále připomínat. Snažit se být šťastný teď a tady a nemrhat časem, který nám byl dán.

A daří se to?

Samozřejmě jsou životní situace, ve kterých člověk šťastný být nemůže. Ale díky seriálu jsem rozhodně v životě zpomalil a snažím se o to.

Tohle bylo opravdu těžké. Na každou takovou scénu jsem se musel připravovat o samotě a v klidu. Představovat si tu situaci a navnímat ji. Ale během celého natáčení jsem se cítil velmi příjemně, ve štábu panovala pohoda a díky tomu to šlo.

Jen v posledním díle, kdy se Filip plazí po chodbě, už slzy nejsou moje. Tuto scénu jsme natáčeli asi šest hodin a už jsem byl opravdu vyčerpaný.

Je pravda, že byl vaším hereckým vzorem byl Jim Carrey? A že díky němu jste šel hereckou cestou?

Já jsem jako malý miloval film Maska a Ace Ventura. A jednou, když jsem se asi po tisící na film dodíval, tak jsem šel do koupelny a česal si tam vlasy. A jak jsem tak na sebe koukal do zrcadla a imitoval Jima Carreyho, tak jsem si řekl, že budu herec. A druhý den jsem se přihlásil do dramaťáku. No a od té doby se to už veze.

Ve Zlíně jste před lety točil své scény pro film Zátopek. Těšíte se na návrat do Zlína?

Já mám Zlín moc rád, moje bývalá přítelkyně bydlela kousek od Zlína, takže jsem tady dřív často jezdil. Je to krásné a estetické město.